V pár větách byl vám všem chtěla napsat o Macíkovi. Je to příběh o bezmezné síle žít. Na útulek se přibelhal černobílý kocourek s rozdrcenou packou od želez. Vzhledem k tomu, že se nemohl v lese nějakým způsobem osvobodit, přední packu si ukousal. Veterinř se snažil packu zachránit, ale bohužel se to nepodařilo. Musel mu celou packu odoperovat. Kocourek vše úspěšně přestál a dostal od nás jméno Macík. Velice rychle se uzdravoval a sžíval se s tím, že packu nemá. Po měsíci od operace běhal tak, že to vypadalo, že mu packa nechybí. Musel se i nově naučit chodit na záchod  / potřebuje nižší misku / a je velice čistotný.
V současné době má již nové majitele. Leze po stromech v zahradě, když tam vylezl poprvé, tak než majitelé stačili přistavit žebřík byl dole. Prohání ostatní kočky a i když je vykastrovaný nevadí mu prát se s ostatními kocoury.
Doma je opečovávaný a nejraději zaleze do postýlky malému Tadeáškovi.
Ještě jeden z posledních úspěchů. Chytil i s jednou packou myš ! Ráno ji donesl paničce do postele a překvapení bylo na obou stranách.....