Sid,

útulkovým jménem Tarzan se narodil asi v roce 2000, je mu cca 6let. Byl týraný svým předchozím pánem, který ho zmrzačil natolik, že jeho chůze není koordinovaná. Vybrala jsem si ho při dobrovolné práci v útulku. Přemýšlala jsem o pejskovi, uvažovala jsem o Bambulce, ale Sid mě upoutal asi tím, že na tom byl nejhůř a mrzáka si málokdo osvojí, nemohla jsem ho nechat dožít v útulku. Chci mu ukázat, že život není tak krutý, jak pro něj doteď vypadal. Je to ten nejhodnější pejsek na celém světě, neublížil by muše a je neuvěřitelně oddaný /jako asi 98% pejků z útulku, kteří dostanou druhou šanci/. Lidé na sídlišti s malými pejsky už evidují, že je sice vlčák, ale už ho znají a ví, že se o ty své v žádném případě nemusí bát:-) Stačí na něj lehce promluvit a poslouchá na slovo. Žádné příkazy, jen slova. Je prostě dokonalý svým vnitřkem. Jeho motorika se pravidelnými procházkami a také maximálním zlepšením psychického stavu posouvá kupředu a věřím, že jednou bude ještě pěkně běhat :-)

Stále si mě hlídá, je fixovaný od prvního dne a já jsem moc vděčná paní Hermanové, že mu dala šanci žít a přežít a díky tomu mě obohacuje jeho společnost.

Kéž by lidé neuměli ubližovat druhým....

Chci dodat, že mě také mrzí, že má sposta lidí mylný názor na psy z útulku. Neexistují u nich /jsou samozřejmě výjimky/ žádne špatné vzpomínky, nenávist....jen věrnost a oddanost k novému pánečkovi....umí lidi rozlišovat a také zapomínat.

Mám již druhého pejska z útulku a oba mají, měli stejné vlastnosti....krásné dušičky.

14.10.2006

15.11.2006 : Po dvouměsíčním neúspěšném léčení klasickou medicínou je úspěšně Sid léčen alternativní medicínou a výsledky jsou ohromující. Díky paní doktorce Mullerové Sid nemusí trpět nikdy více. Žádné operace. Daří se mu moc dobře, je veselý, hraje si jako štěňátko s pískacími hračkami, rád se mazlí a konečně krásně papá:-) Mám z něj velkou radost, je to šikulka.

9.2.2007 : Sidův stav se zhoršil. S průjmem jsme doufejme zvítezili, ale ubývá mu srst a svědivost neustává. Vypadá však spokojeně, když se škrabe, snažím se ho zabavit. Co nejdřívě doplníme fotku z lesa, kde je moc spokojený a šťastný :-) Nosí kabátek tak mu i přes chybějící srst není zima:-) Co se chůze týče, zlepšení je 500%-ní :-)

s paničkou v lese

s kamarádem Rosíkem

Arnold,

Německá doga. Zemřel v létě 2002, žil s námi 4roky, narodil se v roce 1994.

Byl odebrán jeho chovatelce, která ho týrala, zavírala do malých protor, kde se mu z nedostatku pohybu, prostoru špatně vyvinula kostra a udělal z něj mrzáka. Vzala jsem si ho krátce po jeho přijetí do útulku, potřeboval lásku a péči, byl zubožený. Podařilo se mi ho dotat do stvu, kdy jsme chodili na dlouhé procházky, rád také běhával, dovolím si říci, že byl šťastný. Stejně jako on se upnul na mě, já na něj. Stejně jako Sid byl hodňoučký a neuvěřitelně milý a poslušný. Stále mi chybí, byla to osobnost.

Ve věku 8let zemřel. V noci 28.8.2002 se mu přetočil žaludek, což je častý problém větších plemen. V tu dobu se jeho chůze zhoršila a už ani moc nechodil a tak po konzultaci s lekaři jsme jej nechali uspat, na operaci bylo pozdě. Přestože poslední týdny s ním byly skoro jen dřina , protože už nedokazal vstát, uklízela bych roky, jen aby byl s námi.....nejvíc stále myslím na to, že jsem se s ním nestačila pořádně rozloučit, spíš jsem mu svým pláčem přitížila při jeho odchodu........

Alžběta Humlíčková