Ahoj útulku,

 

už je to skoro měsic, co jsem od Vás odešla a mám se moc dobře. To víte, že se mi po Vás občas zasteskne, ale tady mám pohodu. Ze všeho nejradši se válím někde ve stínu. Každý den chodíme na procházky, ale teď, jak jsou vedra, tak vždycky jenom na chvíli. Já jsem z toho celá udýchaná a panička má strach, aby mě neklepla pepka. Chodíme k řece nebo do lesa nebo jen tak do poli. Když jsem venku, jsem pořád na vodítku a nosím košík, protože panička si není jistá. Když si mě nikdo nevšímá, já si jich taky ani nevšimnu, ale jak na mě začne někdo vrčet nebo štěkat, jéé, to bych mohla zakousnout.Páníček mě jednou pustil blizko ke slepicím, chtěl vidět, jak si budem rozumět. Dostal od paničky hrozně vynadáno, protože bylo o slepici mín:-) Ja jsem se měla, dostala jsem ji druhy den k večeři.Naštěstí máme velikou zahradu a slepice jsou za plotem úplně na opačném konci, než bydlím já, tak se vzájemně nerušíme. Občas dostanu nějaký mls, tak to si honem jdu někam zahrabat do zahrady, aby mi to nikdo nesežral. Panička z toho má hroznou radost, hlavně když ji hrabu kolem vinne révy:-), občas mi trochu vyhubuje, ale jinak nic. Jo, panička, ta by za mě asi dýchala.Ted jsem měla špatný 2 týdny, protoze jsem hárala. Po nocich jsem vyla a tak jsem musela být zavřená, protože by asi cela ulice byla vzhůru. Taky k nám chodily zastupy psů a div nezvonili na zvonek, ale panička ke mě nikoho nepustila.Už mám ale staštné za sebou a jsem zas hodná holka.

Posílám pár fotek, abyste viděli, kde bydlím. A kdybyste šli kolem, tak se stavte.

Moc na Vás vzpomínám.

Dalila

(a její nová rodina):-)